Mají v sobě shromážděno kouzlo místa, na kterém desetiletí či staletí trpělivě přebývají, rostou a shromažďují sílu, letokruh po letokruhu. Dotkneš se jejich kůry a v dlaních cítíš tep mízy. Dotkneš se stromu a slyšíš jeho výzvu k tichému dialogu, naplněnému moudrostí setrvání. Jeho tichá energie proudí konečky Tvých prstů a Tvé starosti se rozpouští na malichernosti a malichernosti mizí v šumu větví.

Měli bychom jim děkovat a být vděční, že tu s námi ještě pořád jsou. Vydržet s lidstvem na jedné planetě, to vyžaduje speciální odhodlání a nezlomnou vůli přežít.