Island a černobíle? V příkrém rozporu s pestrobarevnými prospekty? S přesaturovanými digitálními úlovky fotografických nadšenců?

Rozpor je na místě. V prospektech se například nedočteš, že Ti tam může čtrnáct dní v kuse pršet. Nebo že bude k vidění hromada rezivého šrotu značky Zetor. Nebo že se po hodině pěšího ťapání uzavřenou cestou F225 (naivně respektuješ pravidla a auto necháváš před zákazem) kolem Tebe přežene po několika džípech i skupina místních týpků na čtyřkolkách. Nebo že křehké přírodní pozoruhodnosti jsou místo nenápadnými pěšími stezkami zpřístupněny radikálně prohrnutými cestami pro džípy a terénní autobusy.

Ochranu přírody v islandském podání příliš nevystihují pestrobarevné kytičky a mechy v popředí vodopádů zarámovaných duhou, ale spíše poslední obrázek této ČB série - Mazlík. Jak dalece jsou ochotni Islanďané podporovat zpřístupňování exotických a vzácných míst tímto brutálním způsobem a v obavě o další rozvoj turistického ruchu ohrožovat a vlastně rozprodávat přírodu a čistý vzduch?