Z hlediska ohniskové délky, nebo ohniskové vzdálenosti, zkrátka ohniska, můžeme rozdělit všechny objektivy následovně:

Než se ovšem začneme bavit o konkrétních číslech, je nutno zmínit, že zatřídění konkrétního objektivu do konkrétní kategorie závisí zcela jednoznačně na formátu světlocitlivého média, na které tento objektiv promítá obraz.

Proč?

Je velký rozdíl, pokud objektiv promítá obraz například na čip o velikosti 22,2x14,8mm (tzv. APS-C formát), nebo na políčko svitkového filmu o velikosti 56x42mm (klasický 645 formát). V prvním případě pokrývá obraz 329mm čtverečních, v druhém případě 2352mm čtverečních.

Rozdíl je samozřejmě v konstrukci objektivu, který musí v případě formátu 645 pokrýt mnohem větší obrazové pole, než v případě APS-C. Co je ale důležité pro naši úvahu o ohniscích - pro zachování zorného úhlu objektivu se jeho ohnisková délka musí změnit v poměru úhlopříček formátu.

Tato poučka vyplývá z faktu, že objektiv o diagonálním zorném úhlu přibližně 45° poskytuje obrazovou perspektivu nejlépe odpovídající tomu, jak danou scénu vnímá lidský zrak. Zbytek je otázka geometrie.

Rovnoramenný trojúhelník, jehož základna a výška se sobě velikostně rovnají, má vrcholový úhel právě 45°.

Z této poučky teď už snadno odvodíš ohniskové délky základního objektivu pro jednotlivé formáty:

Z tabulky lze tedy zároveň vyplývají ohniskové délky základních objektivů pro jednotlivé formáty. Například kinofilmový základní objektiv by tedy měl mít ohnisko 43,3mm. V praxi se ovšem na nějaký ten milimetr nehledí a drtivá většina kinofilmových základních objektivů má ohnisko 50mm.

Zároveň lze z tabulky zjistit přepočtový koeficient, tzv. "Crop Factor" nebo "Lens Multiplication Factor", který je vztažený na kinofilm (kinofilm je vlastně cosi jako celosvětový standard) a který je nutno aplikovat na světlocitlivá média (dnes už většinou čipy) jiného formátu, než kinofilm. Pomocí přepočtového koeficientu získáš ekvivalentní ohniskovou vzdálenost objektivu vztaženou na daný formát.

V praxi to tedy znamená, že pokud použiješ 50mm základní objektiv na zrcadlovce s čipem APS-C Canon, bude nutno jeho ohniskovou vzdálenost vynásobit přepočtovým koeficientem, aby odpovídala skutečnosti. Přepočtový koeficient získáš jednoduše vydělením velikosti příslušných úhlopříček. Každý výrobce jej samozřejmě uvádí, ale důležité je vědět, jak je toto číslo získáno:

Takto vypočítaný crop factor je tedy 1,62 - výrobce uvádí 1,6 a taktéž známé tvrzení, že základní 50mm objektiv je na APS-C zrcadlovkách ekvivalentem cca 80mm objektivu se tímto jednoznačně potvrzuje.

Toto vše je nutno mít na paměti, protože jak výrobci, tak nezávislé zdroje informací uvádějí jednou skutečnou ohniskovou délku objektivu, jindy zmíněný kinofilmový ekvivalent, což je skutečné ohnisko vynásobené přepočtovým koeficientem. Rozdíl je to zcela zásadní a pro neinformovaného naprosto matoucí.

Pro všechny úvahy v rámci Dobrého světla jsou vždy použita skutečná ohniska a za základ je brán kinofilmový formát, pokud není uvedeno jinak.

Teď už snad můžeme zopakovat úvodní dělení objektivů a doplnit je o ohniskové délky pro kinofilm, aniž by hrozilo vážnější zmatení:

Tedy například pro přepočtový faktor 1,6 bude ohniskový rozsah základního objektivu 22mm - 50mm, takže 24mm širokoúhlý objektiv, který je pro kinofilm téměř ultraširokoúhlý, se na zrcadlovce APS-C změní v obyčejný objektiv základní.

Nejnázornější ukázkou, co dokáže provést změna ohniskové délky objektivu se záběrem, je série snímků, pořízená ze stejného stanoviště:

Záběry jsou pořízeny na čip kinofilmového formátu, tedy 24x36mm, což znamená přepočtový koeficient jedna.