Optické vady objektivu způsobují jeho větší či menší odklon od objektivního reprodukování skutečnosti. Po pravdě řečeno, v drtivé většině případů je pachatelem fotokatastrofy fotograf, nikoli objektiv. Přesto není od věci znát alespoň některé efekty, způsobené některou z optických vad, které se můžou do Tvého snímku vloudit.

Přehled nejmarkantnějších optických vad objektivů:

Geometrické zkreslení objektivu může být dvojího druhu. Poduškové nebo soudkové:

Tento typ zkreslení je nepříjemný například na snímcích architektury nebo reprodukcích. Zoomové objektivy mají tendenci soudkového zkreslení na krátké straně ohniskového rozsahu a poduškového na straně dlouhé. Tyto vady se dají do jisté míry eliminovat například pomocí filtru "korekce objektivu" v Photoshopu.

Chromatická vada vzniká v okrajích obrazového pole objektivu nejčastěji na kontrastních hranách:

Na obrázku je výřez okrajové části záběru. Toto zkreslení se objevuje například na snímcích tmavých objektů proti obloze a vyniká tím více, čím více je zdrojová fotografie zvětšena. Taktéž se můžeš pokusit o odstranění této vady pomocí filtru "korekce objektivu" v Photoshopu.

Sférická vada působí změkčení obrazu a ztrátu kresby směrem k okrajům snímku, zejména v rozích:

Levá polovina obrázku je výřez z levého dolního rohu, pravá strana ze středu obrazového pole téhož záběru. Rozdíl je markantní - a co je nejhorší, tato vada se nedá nijak odstranit. Jejího zmírnění lze dosáhnout pouze v okamžiku snímku volbou vyšší clony (například f/11). Naopak odcloněním tato vada nabývá na intenzitě. Jistou útěchou je fakt, že okraje, natož pak rohy obrázku, většinou neobsahují nic, na co by se měla soustředit pozornost diváka.

Vinětace je blízká příbuzná sférické vady, projevuje se opět v okrajích a zejména v rozích snížením množství světla a tedy tmavnutím:

Tuto vadu lze opět zmírnit dostatečným přicloněním a také ji lze do značné míry eliminovat pomocí filtru "korekce objektivu" v Photoshopu. Její úmyslné zesílení může být použito k vyvolání dojmu historické fotografie.

Difrakce vzniká při vysokých clonových číslech (například f/22), její příčinou je nežádoucí rozptyl světla na lamelách clony a způsobuje ztrátu kresby v celém obrazovém poli. V případě potřeby dosažení velké hloubky ostrosti a tedy nutnosti vysokých clonových čísel je dobré zvážit, zda je zvětšení hloubky ostrosti natolik důležité, že opodstatňuje snížení celkové ostrosti záběru difrakcí. U většiny kinofilmových objektivů je difrakce patrná už od f/16.

Závojování vzniká u záběrů v protisvětle nebo silném bočním světle. Je způsobeno nežádoucími odrazy světla uvnitř objektivu a kamery. Projevuje se celkovým zesvětlením záběru a ztrátou kontrastu a kresby. Většinou se také objevují různě zabarvené geometrické obrazce:

V případě intenzivního protisvětla je vhodné pořídit několik záběrů s nepatrně změněným úhlem pohledu a vybrat ten, kde je rušivých jevů nejmíň. I při nepatrné změně úhlu pohledu se mohou odrazy a reflexy výrazně změnit. V případě intenzivního bočního světla pomůže sluneční clona nebo zastínění vstupního otvoru objektivu.