Každý uzná, že panoramatické záběry v sobě skrývají neopakovatelné kouzlo díky unikátní perspektivě záběru, která vlastně umožňuje širokoúhlé "rozhlížení se" po zachyceném prostoru.
Pro panoramatickou fotografii je vyvinuta a zkonstruována řada speciálních kamer na nejrůznější exotické formáty negativů. Objektiv panoramatické kamery se v okamžiku záběru otáčí před filmovým materiálem vedeným po kruhové dráze (v klasických kamerách je vždy co nejdokonaleji narovnán).
Pokud se ovšem nechceš na panoramatické záběry specializovat a chceš fotit i "normální" záběry, znamená to nutnost přenášení více kamer současně. Navíc - objektů vhodných pro panoramatický záběr je významně méně - obzvláště v naší přecivilizované krajině. Pořízení zvláštního přístroje se tedy může jevit jako poněkud nevýhodné.
Je tu ale možnost pořizování panoramatických záběrů pomocí klasické kamery - dokonce řada digitálů má tuto funkci přímo zabudovanou.
Tento postup má své neoddiskutovatelné výhody v možnosti volby šíře panoramatu - od úhlu pouhých dvou záběrů po celých 360° (kam se hrabe rybí oko) a navíc možnost extrémního ovlivnění hloubky ostrosti přeostřováním mezi jednotlivými záběry (zejména při vertikálním panoramatu).
Princip je jednoduchý - stačí upevnit kameru na stativ a ve zvoleném směru pořídit sérii záběrů s postupným otáčením kamery vždy o horizontální (nebo vertikální) úhel záběru objektivu. Kamera by měla být v přesně horizontální poloze, pokud se chceš vyhnout problémům při slepování záběrů. Záběry lze docela dobře slepit i ručně pomocí nůžek a lepidla, ale pohodlnější je rozhodně provádění této operace na počítači. Zejména z hlediska možnosti korekce nezvládnuté perspektivy, drobných retuší v místě spojení a možnosti citlivého zvětšení/zmenšení slepovaných záběrů vůči sobě (v případě přeostřování).
Pro slepování jednotlivých záběrů v počítači nabízí Adobe Photoshop modul Photomerge, který umožňuje velmi komfortní práci včetně perspektivních korekcí.
Kromě vodorovnosti kamery je nutno dbát na to, aby se záběry dostatečně překrývaly a na snímání v plnomanuálním expozičním i zaostřovacím modu (zabráníš tak nechtěným rozdílům v tonalitě a velikosti snímané scény).
Pro pravidelné rozestupy mezi záběry je vhodné mít stativovou hlavu s úhlovou stupnicí a tuto tabulku:
| Ohnisko objektivu (kinoekvivalent v mm) | Horizontální zorný úhel (°) | Vertikální zorný úhel (°) |
| 20 | 84 | 62 |
| 28 | 65 | 46 |
| 35 | 54 | 38 |
| 50 | 40 | 27 |
| 85 | 24 | 16 |
| 100 | 20 | 14 |
| 135 | 15 | 10 |
| 200 | 10 | 7 |
Následující obrázek byl pořízen středoformátovým objektivem s ohniskem 120mm (cca 70mm kinoekvivalent) a je slepen ze čtyř záběrů:
Další ukázka je složena z pěti záběrů základním objektivem (tedy cca 180°):
