Než se pustíme do vyjmenovávání součástí a příslušenství, bude dobré vyjmenovat základní typy stativů:

Dřevěné stativy: Dřevo je nejstarší a osvědčený konstrukční materiál. Jeho výhodou je vláknitá struktura, která absorbuje a tlumí otřesy. V bazarech se dají sehnat za směšnou cenu a v naprosto funkčním stavu. Nevýhodou je měnící se "tuhost" chodu částí dřevěného stativu v závislosti na změnách vlhkosti prostředí, zejména, pokud jsou změny dlouhodobější.

Trubkové stativy kovové: Většinou jsou vyrobeny ze slitiny hliníku. Pokud jsou příliš odlehčené, ztrácí pevnost a stabilitu. Pokud nejsou odlehčené vůbec, jejich váha je předurčuje pouze pro ateliérovou práci. Snadno přenáší vibrace a otřesy.

Trubkové stativy kompozitní - uhlíkové čili karbonové: Spojují výhody vláknitých materiálů (t.j. tlumení otřesů a vibrací) a lehkost trubkové konstrukce. Díky spojení uhlíkového vlákna a speciálních syntetických pryskyřic se jejich mechanické vlastnosti velmi málo mění v závislosti na vlhkosti a teplotě. Uhlíkový kompozit má navíc vynikající poměr pevnost/váha. Například trubkový stativ s nosností 6kg váží 2,8kg, kdežto uhlíkový stativ s nosností 7kg váží 2kg. Snad jedinou nevýhodou je vysoká cena.

 

Stativové hlavy:

2D hlavy jsou pohyblivé pouze ve dvou směrech - otáčení a sklápění. Při troše trpělivosti jsou použitelné k jakémukoli účelu, chybějící třetí osa pohybu se dá nahradit otáčením kamery na stativovém šroubu.

3D hlavy jsou nejlepším řešením pro precizní práci jak v ateliéru, tak v terénu. Nezávislá pohyblivost ve třech osách umožňuje nastavení téměř jakéhokoli myslitelného úhlu záběru, případně kompenzaci silného naklonění stativu v členitém terénu.

 

Kulové hlavy poskytují naprostou svobodu v nastavení úhlu záběru, což může být ovšem překážkou při potřebě jemného doladění pozice kamery v jediném směru, protože hrozí rozhýbání směrů ostatních - například při panoramatickém záběru nebo makrofotografii.

Součásti a příslušenství:

Centrální sloupek stativu umožňuje plynulé zvedání kamery bez nutnosti změny délky nohou stativu. Je žádoucí, aby jej bylo možno otočit o 180° ("hlavou dolů") pro pořizování záběrů z úrovně terénu třeba při makrofotografii. Přílišným vytažením centrálního sloupku ztrácí stativ stabilitu.

Vodováha by měla být zabudovanou součástí stativu. Zejména v členitém terénu je velmi těžko odhadnout, kudy běží vodorovná rovina. Při snímcích architektury zase více záleží na přesnosti - už odchylka o velikosti půl stupně je vidět na první pohled. Pokud není Tvůj stativ vybavený zabudovanou vodováhou, demontuj "bublinu" z jakékoli vodováhy (občas se dají koupit i náhradní). Po kontrole přesnosti Ti bude platným pomocníkem při narovnávání perspektivy záběrů.

 

Bodce jsou nejpraktičtějším zakončením nohou stativu do terénu. Do interiéru je zase vhodné zakončení tvrzenou gumou, aby nedošlo k poškození podlahy. Řešení jsou různá - bodce mohou být opatřeny gumovými krytkami, nebo mohou být stavitelné:

 

Pro práci v měkkém terénu (hustá tráva, rašelina, jehličí, bláto, sníh...) si opatři zhruba 20cm dlouhé přídavné bodce, zakončené tak, aby se na ně po jejich zabodnutí do země dal stativ postavit. Tím získáš potřebnou stabilitu i v silně nepříznivých podmínkách.

 

Aretace pohyblivých částí stativu by měla být rychlá a citlivá. Páčkové stavitelné rychloupínače jsou vhodnější, než šroubové. Seřízení aretace stativu vyžaduje také nejvíce pozornosti a kontroly - nic není tak nepříjemné, jako když zjistíš, že Ti je celá ta přenášená váhá stativu k ničemu, protože ho nemůžeš patřičně napolohovat díky nefunkční aretaci.

 

Rychloupínací destičky jsou nepostradatelné pro častější snímání a nasazování kamery na stativ, šetří čas i prsty, protože není nutno šroubovat a utahovat. Je vhodné, aby část, zůstávající na těle kamery, nebyla zbytečně masivní - při občasných záběrech z ruky pak vůbec nezavazí a není nutno ji odmontovávat.

 

Několik závěrečných upozornění:

Při kombinování stativu a stativové hlavy je nutno volit nosnost stativu tak, aby měl ještě stále rezervu i při sečtení váhy kamery, nejtěžšího objektivu a stativové hlavy dohromady.

Kombinace kvalitního nosného stativu s lehkou a nestabilní stativovou hlavou (stejně tak osazení stativu typu "tintítko" čtyřkilovou masivní hlavou) je zbytečným plýtváním prostředky a fyzickými silami.

Při vytahování teleskopického stativu do výšky nejdříve vysouvej jeho silnější části, nejtenčí vždy až nakonec, protože mají nejmenší stabilitu.

Pro spuštění závěrky používej drátěnou nebo kabelovou spoušť, pokud potřebuješ přesně načasovat okamžik záběru. Jinak velmi dobře poslouží i samospoušť, obzvlášť pokud je kombinovatelná s předsklopením zrcátka.