Při snaze definovat kompoziční pravidla se jenom těžko můžeme vyhnout zmínce o zlatém řezu, už jenom proto, že tento fenomén zaměstnával mnohé intelektuály nejrůznějších zájmů zhruba posledních 2500 let. Bylo konáno množství více či méně objektivních pokusů potvrdit/vyvrátit unikátnost tohoto pravidla s naprosto rozporuplnými výsledky.

Funkčnost zlatého řezu jakožto výsostně privilegovaného kompozičního pravidla tedy není nijak exaktně prokázána. Proč se jím tedy zabývat?

Pokud bychom chtěli matematicky definovat krásu, byli bychom pro smích. Dovolím si ale konstatovat, že pokud bychom chtěli matematicky definovat krásu, je to právě zlatý řez, kde se matematika kráse přiblížila nejvíce.

Na dělení intervalů podle zlatého řezu opravdu něco je:

Definice zlatého řezu říká, že pokud rozdělíme úsečku C na dvě části v souladu se zlatým řezem a nazveme je A a B, bude poměr velikosti původní úsečky k části A stejný, jako poměr velikosti části A k části B. Tedy matematicky vyjádřeno:

Kde GS znamená Golden Section, tedy zlatý řez.

Po matematických machinacích, zahrnujících úděsnosti jako je řešení kvadratických rovnic, získáme matematickou hodnotu zlatého řezu:

Přes impozantní počet desetinných míst je tato rovnice pořád ještě příliš málo použitelná pro praktický život, není-liž pravda? Ale pokračujme - v reálu většinou budeš potřebovat vyjít z délky původního úseku, tedy C, a získat třeba hodnotu A, a použít ji například při finálním ořezu fotografie s motivem ve zlatém řezu. Pak se hodí jednoduchá formulka, odvozená z těch předcházejících:

No a pro B:

V případě fotografie 40cm dlouhé tedy bude ležet zlatý řez cca 24.7cm od levého okraje.