Ať už se chceš kompozičními pravidly řídit, nebo je úmyslně bořit a ignorovat, vždycky k tomu budeš potřebovat alespoň zběžné seznámení s těmi nejdůležitějšími. Tím seznámením myslím nejen že si o nich přečteš, ale i to, že si je vyzkoušíš.

Ještě před tím, než nahlédneme pod pokličku kompozice, připomeňme si základní kroky, které kompozici technicky předcházejí:

Takže máš všechno tohle nějak promyšlené a potřebuješ hlavní objekt Tvého zájmu a jednotlivé obrazové prvky umístit na plochu snímku a vyvážit jejich vzájemné vztahy.

No a to je fotografická kompozice.

Začni úvahou, zda má Tvůj hlavní objekt směr pohledu (odborněji řečeno - zda je směrově orientovaný). Nauč se nacházet směr pohledu i u objektů, které se zdánlivě dívat nemohou (nemají oči). Kam se dívá láhev? No ve směru etikety! Kam strom? Ve směru napřažených větví. Kam jakýkoli dopravní prostředek? Ve směru jízdy. Kam voda?

Proč je dobré určit směr pohledu Tvého hlavního objektu? Protože potřebuje prostor. Následující dva obrázky jsou různé výřezy z téhož snímku. Nahradí sáhodlouhý komentář:

obr. 1

obr. 2

Pokud máš pocit, že mezi nimi není významného rozdílu, nevzdávej to a udělej si vlastní experiment s něčím (někým), kde je směr pohledu snáze identifikovatelný. Na jednom obrázku mu nechej prostor, na druhém mu pohled "uřízni" okrajem snímku.

Se směrem pohledu úzce souvisí myšlenkové těžiště objektu. U člověka je to tvář, ve tváři zase oči. U téměř neutrálních a symetrických objektů hraje často roli maličkost. Těžištěm se stává třeba nasvícená strana. Zavřené okno je symetrické a neutrální. Stačí otevřít jedno křídlo a stává se z něj myšlenkové těžiště objektu - zkrátka, přitahuje pozornost.

Myšlenkové těžiště objektu umísti do centra Tvé kompozice (raději zdůrazním, že centrum kompozice NENÍ totéž, co prostředek obrázku, i když se samozřejmě můžou vzájemně překrývat).

To, kam umístíš centrum své kompozice, napovídá směr pohledu Tvého hlavního objektu. K dalšímu upřesnění jeho pozice je nutno použít zejména estetické cítění a několik podpůrných kompozičních úvah.

Esteticky a výtvarně významnými jsou dva základní způsoby volby centra kompozice - volba symetrická a volba (jaké překvapení!) nesymetrická.

Žádné dělení neupřednostňuj, vol takové dělení, které je v souladu s Tvým hlavním objektem - nebo - přesněji řečeno s Tvým vnímáním hlavního objektu.

obr. 3

obr. 4

Významné (dlouhé) linie objektu umístěné horizontálně působí klidným dojmem (stojatá hladina, horizont roviny). Pokud linie zešikmíš, dodáš do obrázku prvek dynamiky. V případě zešikmení je vhodné směřovat linie do rohů obrázku. Zešikmení zesiluje prostorový účinek linií - zvýrazňuje perspektivu, hloubku záběru.

Pokud máš umístěn hlavní objekt, sleduj, co se děje s jeho výraznými liniemi, případně liniemi podpůrných prvků obrazu. Snaž se je taktéž esteticky zakomponovat do celku, aby podpořily zamýšlený dojem, kterým má snímek působit. Pokud významné linie směřují do myšlenkového těžiště Tvého objektu (a tedy centra kompozice), významně umocníš centrální roli hlavního objektu a připoutáš k němu pozornost: