HOME - GALERIE - LINKY - KONTAKT - COPYRIGHT
Automat nebo manuál?

 


Na tomto voliči je třináct(!) fotografických expozičních režimů.

Výrobci se dnes předhánějí v rozličnosti expozičních režimů. Co to může být - "Creative Auto" nebo "Auto Plus"? Není načase odbourat něco tak prehistorického, jako je plnomanuální expoziční režim?

Nezbytně Ti opět připomenu rčení o škodlivosti extrému. Opět platí, že je nutno znát výhody i nevýhody jednotlivých expozičních režimů a aplikovat je na Tvé konkrétní podmínky, lépe řečeno na podmínky konkrétního záběru.

Nejvíce záleží na inteligenci automatiky a Tvých možnostech zasahovat a měnit její názor. Čím je totiž automatika inteligentnější, tím pravděpodobněji vyhodnotí elementy fotografované scény správně a zhotovená fotografie bude po technické stránce taktéž "statisticky správná".

Statistická správnost znamená, že automatika nastaví parametry záběru podle zjištěných fyzikálních hodnot a v paměti uložených statistiských údajů (ty popisují vlastnosti obvyklé či snad průměrné scény).

Expoziční automatika například statisticky předpokládá, že průměrný jas scény bude odpovídat 18%-ní šedi. Žádné zvláštní jasy nebo rozsáhlé stíny. Obyčejný šedý průměr. Inteligentnější automatika dokáže například vyloučit vliv oblohy či bodového světla, ale zbytek algoritmu zůstává stejný.

Zaostřovací automatika zase předpokládá, že ten nejbližší z identifikovaných objektů je ten pravý a zaostří právě na něj. Inteligentnější automatika dokonce dokáže nejen sledovat jeho pohyb, ale i vypočítávat polohu objektu v následující vteřině a ostřit s předstihem.

Není to příliš lichotivé, pokud je Tvá kamera chytřejší než Ty. Nedopusť to. Co si nejvíce můžeš cenit na dobré automatice je její RYCHLOST. V problematické situaci bezhlavého hemžení mnoha člobrdů v malém prostoru, významných, rychlých a neočekávatelných změnách osvětlení, v případech, kdy je nejvíce práce uhlídat alespoň náznak kompozice - v těchto situacích přenechej co nejvíce práce automatice.

To jsou všechno nádherné vymoženosti, ale jsou situace, kdy se průměrný jas scény od těch předpokládaných 18% výrazně liší. Nebo (kupodivu, vážená inteligentní automatiko!) je žádoucí zaostřit na zvíře a ne na mříž klece.

Dokonce se najdou tací, kteří vybočují ze statistického průměru a chtějí mít právě tenhle záběr tmavší, světlejší či rozmazanější. Nemusím Ti snad říkat, že díky takovým pozitivním extrémistům spatřily světlo světa spousty hezkých a neotřelých fotek.

Jsou extrémní momenty, kdy nelze pořídit použitelný záběr, dokud nevypneš automatiku a nevnutíš kameře svůj vlastní názor. Pak jsou běžnější momenty, kdy je nutno názor automatiky pouze korigovat.

Začněme u těch častějších a běžnějších situací. Mříž a zvíře, průhled skrz okno, zaostření do středu skupinky (viz Hloubka ostrosti) - tam si většinou můžeš pomoci přepnutím zaostřovací automatiky z modu "WIDE" na mod "SPOT". Není to nic jiného, než zúžení zorného úhlu autofokusu, snížení počtu autofokusových bodů. Pokud tato možnost není, nebo přepnutí nepomůže, nastává extrémní moment - starý dobrý manuálfokus.

V případě expoziční automatiky je to podobné - existují zhruba tři základní způsoby, kterými automatika měří a vyhodnocuje fotografovanou scénu:

multisegmentové měření - je rozhodně nejpokročilejší metodou měření světla, fotografovaná scéna je rozdělena na určitý počet segmentů nepravidelného tvaru a stanovení expozice probíhá na základě porovnání jasu jednotlivých segmentů. Tím lze do určité míry eliminovat vliv oblohy, protisvětla nebo bodového světla (náhodného odlesku)
měření se zvýhodněným středem - měření neprobíhá v celé ploše záběru, ale pouze v jeho středu (kde se předpokládá stěžejní část objektu, hmmm) asi v 15% z celkové plochy
bodové měření - měření probíhá pouze v cca třech procentech plochy záběru s vyznačením tohoto bodu. Můžeš pak umístit tento bod na místo Tvého objektu odpovídající zhruba oněm standardním 18% šedi a vyloučit tak vliv okolí

Podle charakteru scény je vhodné volit, jakým způsobem bude měřena.

Další (rychlejší a osvědčenou) možností je, že se naučíš rozeznávat světelné podmínky, které Tvé kameře dělají problémy. Většinou to bývají záběry v protisvětle, na vodě nebo na sněhu a všeobecně záběry s převažujícími světlými (nebo naopak tmavými) plochami. To jsou ty správné momenty, kdy si zkrátka dokážeš, že jsi chytřejší, než ta nejchytřejší automatika a začneš její názor korigovat pomocí kompenzace. Kompenzace se udává v expozičních stupních (Ev) a jeden tento stupeň znamená změnu expozice či clony o jeden krok na těchto stupnicích:

Clonová čísla:

1 1,4 2 2,8 4 5,6 8 11 16 22 32 45

Expoziční časy: (zlomky sekundy)

1 2 4 8 15 30 60 125 250 500 1000 2000

Kladná kompenzace o jeden stupeň (+1Ev) znamená zvětšení množství světla oproti názoru expoziční automatiky, tedy posun DOLEVA o jedno políčko na některé ze stupnic.

Naopak záporná kompenzace (-1Ev) znamená zmenšení množství světla a posun DOPRAVA o jedno políčko.

V praxi tedy zvol kladnou kompenzaci, pokud na Tvé scéně převládají světlé plochy - světelné zdroje, obloha, reflexy na vodě. Například při záběrech na sněhu použij kompenzaci +2Ev. Sníh pak bude bílý (nikoli šedý) a stíny nebudou "spečené".

Zápornou kompenzaci zvol v případě převládání tmavých ploch - osoba v černém, tmavé pozadí, něco na slunci, za čím je rozsáhlý stín a podobně. Zabráníš tím nepříjemnému jevu zvanému "vypálená světla".

Praktická rada pro absolutní jistotu: spolu s kamerou si nos karton cca 20x20cm provedený v 18% šedi. Jeho umístěním k objektu Tvého zájmu můžeš nejen naprosto objektivně změřit expozici - a bez korekcí - ale navíc můžeš ponecháním kartonu v okraji záběru získat kalibrační plošku pro vyvážení barevného podání konečné fotografie.

Tady je na místě upozornění, že souvisejícím tématem je "Clona nebo čas?", kde najdeš bližší pohled na různé varianty expoziční automatiky.

 

Tyto stránky byly naposledy aktualizovány dne 01.03.2016

 

Jsi tady:  Home / Auditorium / O technice / Automat nebo manuál