HOME - GALERIE - LINKY - KONTAKT - COPYRIGHT
Makrofotografie

Co je to vlastně makrofotografie?

Pojem makrofotografie přísluší takovým fotografickým metodám, které umožňují zobrazení objektů v měřítku 1:1 až 20:1.


Měřítko 1:1; makroobjektiv 100mm f/2,8; blesk; 1/250sec - f/16

Pokud jsou objekty na obraze menší, než ve skutečnosti, jedná se o snímky zblízka. Pokud jsou objekty na obraze více než dvacetinásobné, jedná se o mikrofotografii.

Tato definice hovoří jednoznačně o velikosti obrazu promítaného objektivem na světlocitlivé médium, nikoli o měřítku výsledné fotografie. Proto je zavrženíhodné, že i renomovaní výrobci používají MACRO se stejnou marketingovou vervou, jako SUPER, ULTRA nebo HYPER. Nejeden objektiv, který se makroměřítku ani nepřibližuje, má toto módní slůvko ve svém názvu.


Maximální dosažitelné měřítko zobrazení pouze 0.25:1

A což teprve přebujelá džungle digitálních kompaktů hemžící se makrorežimy "už od dvou centimetrů" - při focení plachých obyvatel hmyzí říše z téhle vzdálenosti by Ti nezbylo, než použít mucholapku nebo špendlík, nemluvě o zaclonění všech myslitelných světelných zdrojů při takovém přiblížení. A nutno dodat - ani z těch dvou centimetrů to ještě stále není makro, pro objektiv s ohniskem 5mm začíná makro při vzdálenosti 10mm od fotografovaného objektu. Zákony optiky jsou zcela jednoznačné.

Buďme ale shovívaví - zaveďme pomocnou definici, že digimakro začíná takovým zobrazením, které zachytí oblast 24x36mm, tedy oblast, kterou makroobjektiv při měřítku 1:1 vykreslí na kinofilmové políčko. Nezbývá, než trochu rozhýbat matematické oblasti mozkových závitů (viz. zobrazovací rovnice objektivu) k dosažení výsledku cca 40mm od fotografovaného objektu pro 5mm ohnisko a 1/3,2" čip.

Proč se zabývat takovými přepočty? Jedna z alternativ, jak se technicky vypořádat s přiblížením nutným pro snímky zblízka či dokonce makrofotografii, je pořízení digitálního kompaktu, vybaveného makrorežimem. Díky výše uvedeným výpočtům si pak můžeš ověřit, jestli prakticky dosažitelné měřítko zobrazení u konkrétního modelu splňuje Tvoje požadavky na zvětšení vzhledem k tomu, co se chystáš fotografovat. Všeobecně platí, že čím větší čip, tím lépe (tím delší jsou skutečné ohniskové vzdálenosti) - navíc si pohlídej, jestli makrorežim funguje na krátké straně zoomu, což je špatně, nebo na dlouhé, což je dobře. Důvod je jednoznačný - s prodlužováním ohniska roste vzdálenost od fotografovaného objektu při zachování měřítka zobrazení.

Dále je důležité, aby byla přední strana objektivu opatřena závitem a odnímatelnou sluneční clonou. Závit Ti umožní našroubovat filtr nebo předsádkovou čočku - filtr pro ochranu přední čočky objektivu a různé nenapodobitelné obrazové efekty, předsádkovou čočku pro další zvětšení měřítka zobrazení. Sluneční clona je důležitá nejen pro odclonění nežádoucího bočního světla, které působí reflexy a snížení kontrastu, ale napomáhá i mechanické ochraně objektivu před nežádoucím kontaktem s nejrůznějšími obtížnými tělesy včetně dešťových kapek. Jestli se Ti už někdy podařilo dostat čelní čočku objektivu do kontaktu třeba s mokrým stéblem trávy, víš o čem mluvím. Než se takové nadělení vyčistí, uteče i šnek.

Ještě dvě poznámky k digikompaktům - focení z blízka relativně širokoúhlým objektivem vede k silnému perspektivnímu zkreslení fotografovaného objektu. Přesto, že si hmyz určitě nebude stěžovat, nevypadají takto pořízené záběry právě nejlíp. Další návazný nešvar je příliš velká hloubka ostrosti a tím pádem nemožnost oddělit objekt od pozadí, které bývá u snímků zblízka a makra hodně členité.

Kromě známých problematických vlastností digikompaktů, jako je nízké rozlišení a malá expoziční pružnost si tedy musíš dát pozor i na tyto další zdroje technických nedostatků.

Tím jsme si probrali první technickou alternativu - digikompakt s makrorežimem. Je to samozřejmě alternativa použitelná, ale skýtá četná úskalí, na která musíš pamatovat, chceš-li z přístroje vytěžit maximum.

Pokud se chceš makrofotografii věnovat vážněji a Tvým úmyslem jsou záběry, které autorsky i technicky vybočují z šedého průměru, nezbude, než sáhnout po zrcadlovce. V dnešní době padajících cen se dá velmi dobrá kinofilmová zrcadlovka pořídit za téměř směšný peníz a dokonce i digitální zrcadlovky už jsou sehnatelné za ceny porovnatelné s lepšími digikompakty - pokud se o fotografii vážněji zajímáš, nebude Ti za chvíli stačit ani ten sebelepší kompakt. Klíč vhodnosti zrcadlovek prakticky pro cokoli je dán jejich výměnnými objektivy.


Měřítko 3:1; reverzní párování objektivů (100+50) a mezikroužky; blesk; 1/200sec - f/22

Jaké jsou tedy možnosti pro šťastné vlastníky zrcadlovek? Je celkem jedno, jestli kinofilmových, středoformátových nebo digitálních, makropříslušenství se používá u všech typů a značek stejně.

Reverzní montáž objektivu je to nejlevnější řešení. Stačí, když si opatříš nebo vyrobíš reverzní kroužek - mezikus, který Ti umožní namontovat objektiv na tělo opačně, tedy čelní čočkou směrem k tělu kamery. Po optické stránce je toto řešení výborné, kvalita objektivu nijak neutrpí, co působí komplikace, je ztráta všech propojení objektivu s tělem kamery. To je nepříjemné zejména u těch značek, které zrušily u svých objektivů clonový kroužek, takže je nutno používat objektivy ze starých manuálních zrcadlovek a před každým záběrem odclonit, zaostřit, zaclonit a zmáčknout spoušť. Vhodné ohnisko pro tyto experimenty je kolem 50mm, širokoúhlejšími objektivy dosáhneš většího zvětšení. Než se pustíš do shánění či výroby reverzního kroužku, ověř si improvizovaně (třeba pomocí kartonu a lepící pásky) vhodnost konkrétního objektivu pro reverzní použití.

Reverzní párování objektivů je založeno na stejném principu, také potřebuješ mezikus, reverzní párovací kroužek, který tentokrát umožní reverzní montáž dvou objektivů čelními čočkami k sobě. U párovacího kroužku je důležitý průměr, který musí souhlasit s průměrem závitu na objektivu. Reverzně namontovaný objektiv může být zcela libovolné značky, jen si musíš pohlídat, aby nebyl zacloněný, což by znamenalo katastrofální vinětaci. Z téhož důvodu je vhodné, aby byl co nejsvětelnější. Originální objektiv zůstává ve správné poloze, čímž odpadají problémy se ztrátou propojení a všechny jeho funkce zůstávají zachovány. Kvalitu zobrazení je opět nutno ověřit, v některých případech může docházet k vinětaci nebo ztrátě kresby směrem k okrajům snímku. Při kombinaci dvou padesátek by výsledkem mělo být makro v měřítku 1:1, při kombinaci originálního objektivu 100mm s reverzním 50mm dokonce 2:1.


Párovací kroužek BOWER průměr 58mm

Předsádkové čočky fungují vlastně stejně, jako reverzně párované objektivy, mají ale několik nevýhod. Levné předsádkové čočky významně zhoršují všechny myslitelné optické vady objektivu - a to tím více, čím většího zvětšení chceš dosáhnout. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednoúčelové zařízení, nezdá se mi vhodné investovat do těch drahých, to už je lepší pořídit další objektiv, který má rozhodně širší použitelnost. Navíc v případech, kdy se nejedná o originální předsádkové čočky, které výrobce přímo doporučuje k danému objektivu, může nastat vinětace nebo problémy s ostřením.

Mezikroužky jsou jedním ze spolehlivých a kvalitních řešení. Vkládají se mezi tělo kamery a objektiv. Pokud se chceš vyhnout komplikacím, měly by být vybaveny přenosem elektronických signálů mezi tělem kamery a objektivem. Fungují na principu prodloužení výtahu - viz zobrazovací rovnice objektivu. Důležitým údajem je délka mezikroužku, která se rovná míře prodloužení výtahu. Platí, že pro 50mm objektiv znamená 50mm mezikroužek makro 1:1 při zaostření na nekonečno (které tam už při použití mezikroužku samozřejmě není) a 1,2:1 při zaostření na vzdálenost bývalých cca 30cm. Mezikroužky lze použít s jakýmkoli objektivem, kvalita zobrazení se může při větším prodloužení výtahu poněkud snížit - normální objektivy jsou korigovány spíše pro větší zaostřovací vzdálenosti.


Sada mezikroužků KENKO - 36, 12 a 20mm

Helikoidní mezikroužek má v určitém rozsahu nastavitelnou délku, takže umožňuje plynulou změnu měřítka zobrazení. Jinak pro něj platí vše, co bylo uvedeno u mezikroužků.

Měchový výtah funguje stejně, jako helikoidní mezikroužek, jen s podstatně větším rozsahem měřítka zobrazení. Nevýhodou jsou značné rozměry a váha tohoto zařízení - dokonce mívá z tohoto důvodu i samostatný stativový šroub. Také cena je několikanásobně vyšší, než u sady mezikroužků.

Tady je nutno podotknout, že prodlužováním výtahu v případě posledních tří řešení klesá se čtvercem vzdálenosti (tedy hodně) množství světla, dopadajícího na citlivý materiál. Kromě toho, že při delším výtahu nelze použít údaje z externího expozimetru nebo flashmetru to znamená, že se neobejdeš bez stativu nebo bleskového světla.

Telekonvertor je optická soustava s udaným koeficientem prodloužení ohniskové délky objektivu a tedy i zvětšením měřítka zobrazení, nejčastěji 1,4x nebo 2x. Vkládá se mezi tělo a objektiv jako mezikroužek. Snižuje světelnost objektivu o jednu (1,4x) nebo dvě (2x) clony. Jeho výhoda je v tom, že ze stejné vzdálenosti od fotografovaného objektu dostaneš 1,4 nebo 2-násobně větší obraz. Jeho určení je původně prodloužení ohniskové délky teleobjektivů (proto telekonvertor), ale nic nebrání v jeho využití ke snímkům zblízka. U telekonvertoru si prověř kompatibilitu s objektivem, ke kterému jej chceš použít. Nevhodnou kombinací může dojít k mechanickému poškození jak objektivu, tak telekonvertoru.


2x telekonvertor Canon

Makroobjektiv je speciální typ fotografického objektivu, který umožňuje plynule měnit měřítko zobrazení až do makrooblasti 1:1 bez jakýchkoli dalších technických pomůcek. Je optimalizován pro zaostření na krátké vzdálenosti, ale to nijak nebrání jeho využití pro portrét, zátiší nebo krajinný detail. Právě naopak, makroobjektivy patří tradičně k opticky vynikajícím sklům se schopností příjemně rozostřit oblast snímku mimo hloubku ostrosti. Nejčastěji se setkáš s makroobjektivy s ohniskovou vzdáleností kolem 100mm, ale jsou i 50mm nebo 180mm varianty. Čím je ohnisková vzdálenost větší, tím je větší i odstup od fotografovaného objektu, zároveň ale narůstá technická náročnost záběrů zejména z důvodu snazšího rozhýbání snímků.

Makroobjektiv je sice poměrně finančně náročným řešením, ale vzhledem k univerzálnosti a kvalitě tohoto řešení ho jednoznačně doporučuji všem vážnějším zájemcům o makrofotografii. Pro ty, kdo makrofotografii beznadějně propadli, existuje dokonce makrospecialita v podobě MP-E 65mm f/2,8.

Makrosáňky, nebo též zaostřovací kolejničky, jsou nepostradatelnou pomůckou pro velká zvětšení, kdy začíná hrát roli každý milimetr předmětové vzdálenosti a při správném zaměření objektu Tvého snažení musíš manévrovat s mikroskopickou přesností a trpělivostí. Významnou pomocí je už jednoduchá kolejnička, umožňující citlivý pohyb jedním směrem. Ještě dokonalejší pomůckou jsou křížové zaostřovací kolejničky:


Křížové kolejničky Novoflex

 

Tyto stránky byly naposledy aktualizovány dne 01.03.2016

 

Jsi tady:  Home / Auditorium / O technice / Makrofotografie