Co bych rád zdůraznil hned na samém začátku - skenování filmů není (a nikdy asi nebude) jednoduchá záležitost. Ani ta nejdokonalejší automatika nenahradí fotografa, jeho záměr a zkušenosti - stejně, jako při pořizování vlastního záběru. Přesto zatím platí, že technicky jsou skenery potenciálním zdrojem kvalitnějších dat, než digitály. Hlavní důvody jsou jednak v tom, že skener nemusí spěchat (nižší šum, také díky možnému multisamplingu) a následně - poskytují větší rozlišení a širší barevný prostor. Další významné plus je v zachyceném dynamickém rozsahu scény, ten je dán filmem, nikoli čipem.

Nejčastěji se lze setkat s plochými (flatbed) stolními skenery, které slouží k digitalizaci plošných předloh. Pokud jsou dovybaveny tzv. dianástavcem, umožňují zároveň i digitalizaci transparentních předloh - a tedy i filmů. V případě skenování kinofilmu bývá ovšem jejich rozlišení nedostatečné a v případě skenování diapozitivů zase nedostačuje jejich dynamický rozsah (tedy skutečně zvládnutý počet polotónů).

Pro kvalitní skenování filmů jsou určeny speciální filmové skenery, které mají jak vyšší rozlišení (4000 i více dpi), tak dynamický rozsah. Navíc používají speciální technologie, které kombinací HW a SW vybavení významně zlepšují výsledky skenů a snižují pracnost jejich následného zpracování.

Například funkce automatického odstranění drobných povrchových vad filmu, jako jsou škrábance, otisky prstů nebo prach, využívá čtvrtého, infračerveného datového kanálu (tedy navíc k R, G a B kanálu jsou přenášena i data vzniklá prosvícením filmu infračerveným světlem). Tento čtvrtý kanál je pak využit k detekci a odstranění povrchových vad bez újmy na kvalitě obrazových dat. Pozor, slabší skenery jsou vybaveny pouze SW variantou této vymoženosti a při jejím použití dochází zákonitě k degradaci obrazových dat. V takovém případě je lepší tuto funkci nepoužívat a drobné vady odstranit ručně.

Při každém hodnocení skeneru je nutno brát do úvahy skutečné optické rozlišení, nikoli rozlišení dosažitelné SW interpolací.

Nedělitelnou součástí dynamického rozsahu je skutečná maximální bitová hloubka, se kterou pracuje A/D převodník snímacího čipu. Pokud je to jenom 3x8bit, je to rozhodně pro seriózní práci málo. Pokud skener pracuje interně s větší bitovou hloubkou, ale neumožňuje jiný výstup, než 3x8bit, je to už ten lepší případ, ale zbytečně dochází k degradaci dat. Optimální je, když skener pracuje s bitovou hloubkou 14 až 16bit a umožňuje zároveň její nezkreslený výstup (nejčastěji 3x16bit TIFF). Takový skener poskytuje dostatečně kvalitní data pro následující zpracování.

 

V první fázi je nejlepší naexponované filmy "proletět" v minimálním rozlišení a kvalitě (hromadná funkce batch scan) a uložit všechny takto získané náhledy v jpeg. Tím vzniká vlastně archiv náhledů, který je dobré trvale uchovávat. Jednotlivé náhledy si od začátku systematicky čísluj, například 0001_01_, kde první číslo je číslo filmu a druhé záběru. Za číslem - po druhém podtržítku - pak může následovat název snímku. Tím se obrázky automaticky chronologicky seřadí (všimni si nul, jsou důležité) v jakémkoli prohlížeči a hledání konkrétního záběru je neporovnatelně snazší, než přehrabování hromady filmů.

Pomocí těchto náhledů vybereš snadno ty nejpovedenější, nad jejichž skenováním se pak vyplatí strávit nějaký ten čas navíc a pohrát si s nimi. Tím získáš zdrojové soubory v nejvyšší možné kvalitě, které je nejlépe uchovávat tak, jak vyšly ze skeneru - tedy bez jakýchkoli dalších úprav.

Co je to nejvyšší možná kvalita skenu? Je dána těmito parametry:

Úpravy pomocí skenovacího SW prováděj v co nejmenší nutné míře, je lépe všechny provádět v aplikaci na tento účel specializované. Všechna snaha o zachování dat je marná, když chybí už ve zdroji...

Při tomto postupu Ti tedy vzniknou tři zásadně rozdílné adresáře s uloženými obrázky. Jeden na náhledy, druhý na výchozí (zdrojové, nebo taky master) skeny a třetí na finálně upravené soubory, kde si po provedení všech požadovaných a potřebných úprav ukládej soubory pod odlišným názvem (například přidáním _up), budeš tak mít přehled o úpravách a možnost (v případě zvažování účinnosti úprav) kdykoli porovnat původní a upravený obrázek, nebo provést úpravy znovu použitím původních zdrojových souborů bez opětovného skenování.

Takto lze získat z kinofilmu 20-ti megapixelové skeny v technicky velmi zajímavé kvalitě.