Je tajuplným místem, do něhož jsou vkládány bláhové naděje fotografů, že právě tenhle záběr se díky nejrůznějším technickým udělátkům podaří vypiplat natolik, že bude použitelný pro prezentaci na denním světle.

Toto tajuplné místo je ovšem mnohem častěji svědkem nejrůznějších recyklačních procesů. Digitální komoru nevyjímaje. Tam je dokonce nutno používat odpadkový koš mnohem častěji. Ještě že je tak pohodlně po ruce.

 

Mohlo by se zdát, že digitální revoluce přinesla množství zásadních změn do fotografického procesu, od samotného počátku, tedy od záznamu obrazu, až po konečnou fázi, jeho zpracování do papírové podoby.

Ano i ne.

Co se totiž vůbec nezměnilo, je opomíjený fakt, že fotografie vždycky byla kombinací teoretických vědomostí s praktickými dovednostmi - a tedy svým způsobem byla vždycky řemeslem.

Pokud se jí chceš opravdu vážně zaobírat, nevyhneš se ani jednomu, ani druhému. Bez teoretických vědomostí nebudeš vědět, jak na to, bez praktických možností a vybavení skončíš v labu a nikdy nebudeš vědět, na čí straně je chyba.

Ovšem, doba pokročila, řemeslné nároky se od stolařiny přenesly spíše na pole IT technologií, ale princip zůstává stejný. Jestliže Tě fotografie opravdu zajímá, budeš si ji chtít vyrobit VLASTNORUČNĚ, a to od počátku do konce.

Pro nostalgické vyznavače tajuplného přítmí opravdové fotokomory je zde k nalezení něco základních informací o tom, co taková záležitost obnáší. Měly by Ti pomoci při prevenci zbytečných elementárních chyb.

Pro zastánce digitálních technologií je určen průvodce digitální fotokomorou, opět za účelem vlastnoručního zhotovení finálních fotografií.